Archiv rubriky: Historie v datech

Hněvkovická osobnost

Bezpochyby nejvýznamnější osobností Hněvkovic je básnířka a publicistka Libuše Pamětnická. Narodila se 10.července 1920.

Svůj první román publikovala roku 1939, jmenoval se Břízy ve větru. Spolupracovala s Týdeníkem z Českomoravské vrchoviny, který byl vydáván v Pelhřimově, s týdeníkem Havlíčkův kraj, nebo s Družstevními novinami.
Za druhé světové války žije v Praze a zde v Pražském ilustrovaném zpravodaji kromě fejetonů vychází román na pokračování s názvem Vysoká mříž.

Roku 1942 vydává v edici Zvěrokruh básnickou sbírku Malá princezna. Špronglovo nakladatelství z Pelhřimova ji roku 1944 vydává knihu Pohádky měsíčních večerů.

Na rodnou Vysočinu se vrací roku 1954 a literárně publikuje v listech Nástup, Jiskra a Jihočeská pravda.

Zabývá se nejvíce pedagogickými otázkami a mimočítankovou četbou. V sedmdesátých letech se definitivně vrací k poezii, kde čerpá náměty především z okolí svého rodiště, nezastupitelné místo má v jejích básních příroda a její tvorba se postupně stává nadčasovou. S jejími verši se čtenáři mohli setkat v periodiku Humpolecký zpravodaj, týdeník Nástup, Hlas 91, Nový týdeník z Českomoravské vysočiny.

Osmdesátá léta byla autorsky velmi plodná. Vydává několik básnických sbírek. Jsou to Rytmy kraje /1983/, Milování /1986/, verše k poslednímu rozloučení pod názvem Planutí a zhasínání vyšly v roce 1991 a o rok později Kalendář srdce.

Vydání knihy pověstí o tajemných bytostech z hradu Orlík a okolí s názvem Strašidla ze Zálesí se autorka již nedočkala.

Zemřela roku 1992 v Humpolci Bezpochyby nejvýznamnější osobností Hněvkovic je básnířka a publicistka Libuše Pamětnická. Narodila se 10.července 1920.

Svůj první román publikovala roku 1939, jmenoval se Břízy ve větru. Spolupracovala s Týdeníkem z Českomoravské vrchoviny, který byl vydáván v Pelhřimově, s týdeníkem Havlíčkův kraj, nebo s Družstevními novinami.
Za druhé světové války žije v Praze a zde v Pražském ilustrovaném zpravodaji kromě fejetonů vychází román na pokračování s názvem Vysoká mříž.

Roku 1942 vydává v edici Zvěrokruh básnickou sbírku Malá princezna. Špronglovo nakladatelství z Pelhřimova ji roku 1944 vydává knihu Pohádky měsíčních večerů.

Na rodnou Vysočinu se vrací roku 1954 a literárně publikuje v listech Nástup, Jiskra a Jihočeská pravda.

Zabývá se nejvíce pedagogickými otázkami a mimočítankovou četbou. V sedmdesátých letech se definitivně vrací k poezii, kde čerpá náměty především z okolí svého rodiště, nezastupitelné místo má v jejích básních příroda a její tvorba se postupně stává nadčasovou. S jejími verši se čtenáři mohli setkat v periodiku Humpolecký zpravodaj, týdeník Nástup, Hlas 91, Nový týdeník z Českomoravské vysočiny.

Osmdesátá léta byla autorsky velmi plodná. Vydává několik básnických sbírek. Jsou to Rytmy kraje /1983/, Milování /1986/, verše k poslednímu rozloučení pod názvem Planutí a zhasínání vyšly v roce 1991 a o rok později Kalendář srdce.

Vydání knihy pověstí o tajemných bytostech z hradu Orlík a okolí s názvem Strašidla ze Zálesí se autorka již nedočkala.

Zemřela roku 1992 v Humpolci

Jak šel čas – po roce 1989

Rok 1990 znamenal pro život Hněvkovic období, kdy k viditelným změnám nijak nedocházelo.

Po obnovení systému politických stran v Československu by se jen člověk neznalý místní mentality mohl domnívat, že vzniknou nové strany i v Hněvkovicích. Opak byl pravdou.

Bývalá vládnoucí KSČ se v největší místní části Humpolce rozpadla a činnost ukončila. Předáci strany oznámili, že kdo má zájem, může se přihlásit jako člen přímo v Humpolci. Zanikl i Československý svaz žen a Socialistický svaz mládeže. Ten sice ještě nějaký čas živořil pod novým názvem Svaz mladých, ale jedinou akcí kterou podnikl byla výstava pivovarských suvenýrů v březnu 1990. Do konce roku se rozpadl a jeho členové rozpustili finanční prostředky, které zbyly po SSM v alkoholu a svatebních darech koupených exčlenům obou svazů.

Svobodné volby konané v červnu 1990 přinesly vítězství Občanského fóra, jenž bylo revolučním slepencem různých politických směrů. Překvapením však bylo, že voliči v Hněvkovicích dali dost hlasů i KSČM, která obsadila druhé místo. Občanské fórum se nikdy v Hněvkovicích založit nepodařilo. Levicové postoje jsou pro naše obyvatele dávnou tradicí.

Rok 1991 přinesl všem obyvatelům ČSFR liberalizaci cen, což byl první výrazný krok k obnovení kapitalistických poměrů. Prvé dny po zrušení maloobchodních cen bylo v hospodě U Dušků docela prázdno.

Cena 11tky ORLÍK se ze 3,10 Kčs vyšplhala během dvou dnů na 7,10 koruny. Ve všech restauracích a hospodách v okolí se začíná pít desítka. Podobné to bylo i u dalších výrobků. V Humpolci bylo v té době normální vidět, jak se přímo z nákladních aut prodává máslo, neboť bylo lacinější než v obchodní síti.

Novou předsedkyní Občanského výboru se stala Eva Moravcová a její působení ve funkci velkým přínosem nebylo. Pokoušela se sice krátce o obnovení školy v Hněvkovicích, ale bezvýsledně. Budova i nadále patřila Archeologickému ústavu. Ztráta této nejstarší stavby v Hněvkovicích je jedním z největších omylů předsedy KSČ Pavla Němce a posledního šéfa městského národního výboru Vondráka.

V celé republice probíhá proces privatizací, který postihl i pivovar v Humpolci. Jeho osud nezachránil ani projekt 12tky Zálesák. Toto pivo se kazilo a v srpnu 1991 se přestalo vařit. Pivovar samotný byl koupen v dražbě v říjnu stejného roku.

V listopadu zahajuje Josef Štecher, bývalý předseda SSM činnost hospody U Dubu. Využil tak bývalé kanceláře JZD v prostoru víceúčelové budovy. Této konkurenci se hostinec U Dušků dlouho bránit nedokázal a nedávno vrácený podnik Zdeněk Dušek zavírá. Hněvkovice tak přichází o sál, i když nikterak velký.

Josef Štecher otevírá i novou prodejnu, rovněž ve víceúčelové budově. Obnovuje tak tradiční značku Orient. Rovněž v Humpolci má pronajatý potravinový obchod. Hněvkovice se tak stávají jedinou místní částí města, kde fungují dva obchody se základními životními potřebami.

Rok 1992 přinesl druhé tzv. svobodné volby a v nich v Hněvkovicích vítězí KSČM. JZD Dálnice Jiřice začíná prodělávat transformaci a je vytvořeno Zemědělské družstvo Jiřice. I když na členských schůzích se v této otázce objevily ojedinělé názory na oddělení Hněvkovic, zvítězila myšlenka stejného podniku, jen ze změnou názvu. Družstvo se však musí potýkat s problémem restitucí, kdy žadatelům se vrací majetek vložený do bývalého JZD. Hněvkovice nejvíce sledují navracení majetku panu Zdeňku Koubkovi. ZD Jiřice se v nových ekonomických podmínkách nikterak zvláště nedaří a již od transformace se kuloárně mluví o blízkém rozpadu.

V samotné vesnici již nedochází k žádným akcím, život se jakoby vytratil. Kde v jiných vesnicích došlo po převratu k oživení tradic, obnově spolků, nebo k tvoření něčeho nového, tak v Hněvkovicích se naopak rokem 1989 vše dokonale utlumilo.

Rok 1990 znamenal pro život Hněvkovic období, kdy k viditelným změnám nijak nedocházelo.

Po obnovení systému politických stran v Československu by se jen člověk neznalý místní mentality mohl domnívat, že vzniknou nové strany i v Hněvkovicích. Opak byl pravdou.

Bývalá vládnoucí KSČ se v největší místní části Humpolce rozpadla a činnost ukončila. Předáci strany oznámili, že kdo má zájem, může se přihlásit jako člen přímo v Humpolci. Zanikl i Československý svaz žen a Socialistický svaz mládeže. Ten sice ještě nějaký čas živořil pod novým názvem Svaz mladých, ale jedinou akcí kterou podnikl byla výstava pivovarských suvenýrů v březnu 1990. Do konce roku se rozpadl a jeho členové rozpustili finanční prostředky, které zbyly po SSM v alkoholu a svatebních darech koupených exčlenům obou svazů.

Svobodné volby konané v červnu 1990 přinesly vítězství Občanského fóra, jenž bylo revolučním slepencem různých politických směrů. Překvapením však bylo, že voliči v Hněvkovicích dali dost hlasů i KSČM, která obsadila druhé místo. Občanské fórum se nikdy v Hněvkovicích založit nepodařilo. Levicové postoje jsou pro naše obyvatele dávnou tradicí.

Rok 1991 přinesl všem obyvatelům ČSFR liberalizaci cen, což byl první výrazný krok k obnovení kapitalistických poměrů. Prvé dny po zrušení maloobchodních cen bylo v hospodě U Dušků docela prázdno.

Cena 11tky ORLÍK se ze 3,10 Kčs vyšplhala během dvou dnů na 7,10 koruny. Ve všech restauracích a hospodách v okolí se začíná pít desítka. Podobné to bylo i u dalších výrobků. V Humpolci bylo v té době normální vidět, jak se přímo z nákladních aut prodává máslo, neboť bylo lacinější než v obchodní síti.

Novou předsedkyní Občanského výboru se stala Eva Moravcová a její působení ve funkci velkým přínosem nebylo. Pokoušela se sice krátce o obnovení školy v Hněvkovicích, ale bezvýsledně. Budova i nadále patřila Archeologickému ústavu. Ztráta této nejstarší stavby v Hněvkovicích je jedním z největších omylů předsedy KSČ Pavla Němce a posledního šéfa městského národního výboru Vondráka.

V celé republice probíhá proces privatizací, který postihl i pivovar v Humpolci. Jeho osud nezachránil ani projekt 12tky Zálesák. Toto pivo se kazilo a v srpnu 1991 se přestalo vařit. Pivovar samotný byl koupen v dražbě v říjnu stejného roku.

V listopadu zahajuje Josef Štecher, bývalý předseda SSM činnost hospody U Dubu. Využil tak bývalé kanceláře JZD v prostoru víceúčelové budovy. Této konkurenci se hostinec U Dušků dlouho bránit nedokázal a nedávno vrácený podnik Zdeněk Dušek zavírá. Hněvkovice tak přichází o sál, i když nikterak velký.

Josef Štecher otevírá i novou prodejnu, rovněž ve víceúčelové budově. Obnovuje tak tradiční značku Orient. Rovněž v Humpolci má pronajatý potravinový obchod. Hněvkovice se tak stávají jedinou místní částí města, kde fungují dva obchody se základními životními potřebami.

Rok 1992 přinesl druhé tzv. svobodné volby a v nich v Hněvkovicích vítězí KSČM. JZD Dálnice Jiřice začíná prodělávat transformaci a je vytvořeno Zemědělské družstvo Jiřice. I když na členských schůzích se v této otázce objevily ojedinělé názory na oddělení Hněvkovic, zvítězila myšlenka stejného podniku, jen ze změnou názvu. Družstvo se však musí potýkat s problémem restitucí, kdy žadatelům se vrací majetek vložený do bývalého JZD. Hněvkovice nejvíce sledují navracení majetku panu Zdeňku Koubkovi. ZD Jiřice se v nových ekonomických podmínkách nikterak zvláště nedaří a již od transformace se kuloárně mluví o blízkém rozpadu.

V samotné vesnici již nedochází k žádným akcím, život se jakoby vytratil. Kde v jiných vesnicích došlo po převratu k oživení tradic, obnově spolků, nebo k tvoření něčeho nového, tak v Hněvkovicích se naopak rokem 1989 vše dokonale utlumilo.